Zhrzený muzikant

    Všechna čest vesnickým zábavám a provinčním akcím na tisíc a jednu variaci. Často jsou nezbytným odrazovým můstkem muzikantů, kteří si svoji cestu na výsluní přes tyto mnohačetné a opakující se kulturní události vydřou, vyjezdí, vyhrajou, vymakaj, odtrpí atd., až se konečně dostanou o stupeň výš, do Prahy, třeba do kapely  Anety Langerové, nebo o dva stupně výš - Anetou Langerovou samotnou - to je jen náhodný příklad za všechny. Ve většině případů však sebesveřepější lpění na snaze dostat se o onen pomyslný stupínek výš, jen hlouběji tlačí do vyjetých rýh ohrané přeskakující vinylovky, ze které jedinou cestou ven je zvednout přenosku, a zanechat celého hudebního snažení, které se v určitém bodě vždy zase vrací na začátek. Tedy tam, kde ona nabídka na straně umělce samotného, nebývá převýšena poptávkou na straně posluchačů. Až do konce plní soustavně a konzistentně roli v line-upech akcí pro pár desítek, výjimečně stovek veskrze přátel a známých, kde "je potřeba aby j...

  Každý muzikant má svůj důvod, proč se hudbou musí dlouhá léta zabývat. Nakonec může dojít do bodu, kdy se ptá sám sebe, popřípadě se někdo v jeho blízkém okolí ptá za něj, jestli je onen důvod silnější, než všechny komplikace s hudbou spojené, a také, jestli je stále ještě vůbec objektivně platný.    Prvotním podnětem k zažehnutí mnohaleté vášně pro hudbu často může být, že v sobě člověk, říkejme mu třeba Johny, objeví nadprůměrný hudební talent, což mu potvrdí rodiče, kamarádi, autority ve škole. Nastoupí na ZUŠ učit se hrát na nějaký hudební nástroj, a učiní tak svůj první krok po slibné cestě za úspěchem na hudebním poli. Uběhne pár let, Johny povyroste, hudba je teď hlavní náplní jeho volného času. Doma si s diktafonem skládá své písničky, později našetří na počítač, MIDI kontroler, studiová sluchátka, potahá nějaké hudební softwary a ponoří se do toho ještě intenzivněji. Časem se dostane na konzervatoř, později třeba i akademii... a za dalších pár let se posune do ...

Někdy bývá děsivé zažít, jak působí cynická, masivní síla hudby, která přiměje lidi navštívit hudební festival, užít si to, a ještě na to kolikrát v dobrém vzpomínat do konce života. Přitom jde typicky o akci, pro jejichž realizaci je potřeba přesunout absurdně neuvěřitelné množství věcí na místo, které není vlastně vůbec v ničem vhodné pro pohodlné několikadenní trávení času. Místo, kde chybí veškeré zázemí, a proto je nutné tam komplet všechno zařídit, a protože jde o řešení dočasné, všechno od začátku do konce je provizorní: Nocleh, zásoby jídla, voda, elektřina atd.    To celé se pak oplotí a ohlídá pomocí malé security armády, a za vstup se nasadí cena ekvivalentní službám, které v podobném časovém rozsahu např. v lázních či wellnessu nabízí pravý opak - pohodlí, masáže, léčivé vibrace, blahodárné prameny minerálních vod, popřípadě sauny, meditace, regeneraci, odpočinek, okusování odumřelých kousků kůže z nohou malými rybičkami a podobně.  Cynická, masivní síla hudby...

 Coby aktivnímu muzikantovi se vám občas stane, že zahrajete koncert, který má úspěch u publika, přijde hodně lidí, mezi nimi dokonce zástupci většího festivalu, kteří vašeho frontmana poplácají po zádech a slíbí mu pro vás  účast na příštím ročníku, což dá celému večeru bonusový smysl nad to, že se koncert všem líbil, i provozní byla spokojená, nehledě na to, že jako kapela po zaplacení cechu a služby drink and drive s autem narvaným aparátem a dvěma novýma rýhama na laku od zavanglování se stojanama od bicích při zakopnutí o drn v trávě, přes kterou bylo nutné jít, protože nešlo zaparkovat na lepším místě, jste čtyři stovky v mínusu, protože podnik si bere 40% ze vstupného, a vy jste se nenechali ukecat, že se tady běžně vybírá 150,- a vámi navržených 120,- je zbytečně málo... i přes těchto pár drobných šrámů, je stále jakási všeobecně "objektivní" bilance koncertu silně ve prospěch toho, že není žádný vážný důvod říct, že to nebyl skvělý, nebo alespoň úspěšný večer, na kte...

  Krátké zamyšlení, resp. glosa nad tím, jak hudba ovlivňuje životy lidí, ať už aktivních muzikantů, nebo jen recipientů - domnělých či skutečných příznivců, nebo obecně návštěvníků míst, kde se hudba realizuje.   Všimněte si, že tento blog se nejmenuje "Zhrzený umělec". Ne každý umělec je muzikant a naopak. Všimněte si také, že doména "Zhrzený muzikant" byla až doposud volná, stejně jako k dnešnímu dni neexistuje blog pod názvem "Zhrzený umělec". Asi není moc lidí, kteří se zabývají hudbou, ale zároveň si dokážou připustit propast mezi svými ambicemi a reálnými výsledky, popřípadě tyto propasti vnímat kolem sebe, a ještě o tom někde psát.  Pro náš kontext je nicméně potřeba dodat, že cílem zde není prvoplánově ukazovat na konkrétní umělce, co se snaží o co nejlepší sebevyjádření, a smát se jim, že se dostatečně neproslavili. Každému, kdo se o něco snaží, patří díl respektu. Cílem je volně se imspirovat vlastními zážitky, a s trochou štěstí s nimi pobav...